část vývodů FV modulů. Dále jsou to svorky bateriových systémů, která také nelze efektivně uvést do beznapěťového stavu. Dalším rizikovým místem je vyvedení výkonu systému do distribuční sítě. Zde je hlavním rizikem velký dostupný zkratový výkon, případně vyšší napětí. Relativně bezpečnou částí OZE systémů jsou běžné nízkonapěťové rozvody. Jedná se o rozvod 230V/400V-50Hz, s touto napěťovou hladinou pracují elektrikáři i záchranné složky na rutinní bázi. Nejen při hašení požáru, ale při každém (servisním) přístupu k elektrozařízení, je přesto nutné mít možnost uvést části systému do beznapěťového stavu. Tento požadavek je pro laika často nepochopitelný, ale: FV modul je vybaven konektory (známé jsou konektory MC4). Tyto konektory musí mít dostatečné krytí živých částí, v podstatě stejně jako běžná instalační zásuvka. S konektorem tak smí manipulovat i poučený laik, rozpojení konektoru FV modulu je obsluha, nikoliv práce na zařízení. Samozřejmě součástí poučení musí být i například varování před manipulací pod zatížením. Tedy každou část FV pole lze vlastně uvést do bezpečného stavu (napětí většiny FV modulů je menší než 120 V) v souladu s ČSN 33 2130 ed. 4, pouhým rozpojením konektorů. Tedy za předpokladu, že projektant systému a montážník dodrželi další kapitoly norem třídy 33 2000 a to především část, která nařizuje přístupnost spojů a konektorů ke kontrole a údržbě a konektory jsou tak přístupné a správně označené. U bateriových systémů je podmínka uvedení do beznapěťového stavu splněna buď pomocí izolačního relé ovládaného BMS nebo také pomocí konektorových spojů s odpovídajícím krytím. Splnění obávaného článku 9.3.7 ČSN 33 2130 ed. 4, je vlastně tak poměrně jednoduché. Obtížnější je situace splnění vyhlášky vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 114/2023 Sb. I když i zde se vlastně nehovoří o automatickém vypnutí, ale o umožnění uvedení do stavu s napětím menším než 120 V. Viz výklad dostupný například zde: https://mpo.gov.cz/cz/energetika/elektroenergetika/obnovitelne-zdroje/komentovane-znenivyhlasky-c--114-2023-sb---277095/ Z hlediska normy ČSN P 73 0847, jsou podmínky vypnutí odstupňovány a v případě automatizovaných nebo dálkově ovládaných systémů (optimizéry/ rapid shutdown systémy) je pak norma velmi mírná v dalších požadavcích na zabezpečení stoupacích vedení a spojovacích vedení. V případě že tyto systémy nejsou dostupné, stává se taková instalace, instalací se složitými podmínkami pro zásah, a tím souvisejícími legislativně-technickými opatřeními. Zde má investor volbu, zda bude investovat do systémů automatizovaných, nebo zda investuje do pasivní ochrany vedení a bude se řídit legislativou spojenou s technickým termínem „složité podmínky pro zásah“. U bateriových úložišť vzhledem k jejich charakteru je vždy nutné doplnit vhodnou pasivní ochranu. V poslední době se diskutuje o náhradě požárních úseků instalací požárně odolných rozváděčů a kabinetů. Výhodou je zde menší investiční náročnost a méně zásahů do konstrukce budovy. Obecně se tak tyto systémy hodí pro rekonstrukce a dodatečné montáže menších systémů. V případě novostaveb doporučujeme „myslet dopředu“ a technické místnosti a stoupací vedení mezi FVE a technickou místností vybavit nadstandardním požárním zabezpečením. Do budoucna lze totiž počítat, ani ne tak se zpřísněním, jako spíš unifikací požadavků na takovéto technologie. Závěrem: FV systémy a bateriová úložiště výrazně mění způsoby projektování TZB, v týmech „fotovoltaických firem“ tak doporučujeme vytvořit pevné místo odborníkům na požární bezpečnost a zákazníkům doporučujeme toto konzultovat a požadovat požárně-bezpečnostní řešení i v případě, kdy to nevyžaduje striktně zákon. A to i v případě, že by ono „démonické PBŘ“ mělo nakonec obsahovat jednu větu: Instalace nemá na požární bezpečnost vliv.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDMxMzk=